Hudebníci jsou od přírody kreativními dušemi s myslí vstřícnou k inovacím a improvizaci. Není proto divu, že se víceméně dokázali přizpůsobit nové situaci, která nastala v souvislosti s příchodem pandemie onemocnění Covid-19. Karanténa však tvrdě dopadla na živé koncertování, které se úplně zastavilo a příjmy z něj zkrátka chybí. Může se budoucností hudby v době pocovidové stát streamování živých koncertů?
Krize spojená s pandemií donutila celý hudební průmysl přehodnotit své směřování. Umělci, kteří náhle uvízli doma, začali masově využívat platformy pro živé streamování. Původně se mělo jednat jen o dočasné řešení, které alespoň částečně pomůže překlenout dobu, kdy jsou všechny koncertní sály uzavřeny. Nicméně skoro po roce se můžeme vážně zamýšlet i nad tím, zda se živé streamování nestane ve světě hudby hlavním proudem.
Doba sociálního distancování přišla s řadou nových a vynalézavých způsobů, jak přinést lidem do života hudbu i jinak než cestou živých koncertů, ať už šlo o obývákové minikoncerty, balkonové „singalongy“ nebo vystoupení DJů na střechách budov. Lidé neustále hledají nové způsoby. Zůstat doma a zároveň se bavit je výzva a právě takováto hudební čísla se ukázala jako skvělý nástroj, jak vykouzlit úsměv na tvářích mnoha lidí.
V dobách, kdy státy po celém světě zaváděly tvrdá pravidla pro izolaci obyvatel v domácnostech, se mnoho hudebníků a dalších umělců dalo dohromady a začalo vytvářet virtuální kapely a všerůzné online projekty. Svou kreativitu a hudební um tedy mohli projevit alespoň touto cestou. Vzhledem k tomu, že značné množství koncertů a dalších kulturních vystoupení je zrušeno, představuje tento způsob jednu z mála možností, jak mohou lidé zůstat se svými oblíbenými hudebníky ve spojení.
Od obývákových minikoncertů k profesionálním přenosům
Vzpomínáte si ještě na ten pocit, kdy stojíte bok po boku s křičícími, potícími se cizími lidmi na koncertě své oblíbené kapely? Nebo když vám náhle na záda dopadne neznámá tekutina a vy jen doufáte, že se jedná o pivo? To všechno je teď pryč a není vůbec jisté, na jak dlouhou dobu. Takže nám nezbývá než sedět doma, poslouchat oblíbená alba na Spotify, prohrabávat se starými vinyly nebo se kouknout na streamované koncerty.
Hudební průmysl je zvyklý překonávat překážky, ale nevybíravý nepřítel jménem Covid-19 zhasl světla prakticky ze dne na den. Hodnota živé hudby činí celosvětově přibližně 30 miliard dolarů ročně. Tedy spíše činila. Pandemie onemocnění Covid-19 během několika týdnů uzavřela vše od hospodských koncertů až po obrovské festivaly. Současně poukázala na nerovnosti panující v moderním hudebním průmyslu, kdy jsou umělci placeni hlavně za živá vystoupení, ale jen minimálně za své nahrávky. Jednou z otřepaných frází streamovací éry je, že Spotify sice snižuje hodnotu fyzických nosičů a nahrávek, ale pomáhá daného interpreta dostat do širšího povědomí. Díky růstu tohoto „živého publika“ si následně může svými koncerty vydělat solidní peníze. Jenže nyní, když žádné „živé publikum“ neexistuje, dostává tato poučka vážné trhliny.
Co zbylo? Moře hudebníků, kteří nemohou pracovat, jakkoliv chtějí, a obrovská síť vydavatelství, distributorů, obchodů s deskami, festivalových areálů, koncertních sálů a manažerů, kteří se potýkají se situací, na kterou se nemohli vůbec předem připravit. Jen jedno je jisté – podoba hudebního průmyslu, která vzejde z této pandemie, se bude jen velmi málo podobat té, na kterou jsme byli zvyklí v minulosti.
Řada umělců je placena hlavně za živá vystoupení, ale jen minimálně za nahrávky
V posledních dvou desetiletích zajišťovaly koncerty a turné hlavní část příjmů umělců, když postupně nahradily výnosy z prodejů nahrávek. Úspěch streamování převrátil ekonomiku průmyslu, který byl vystavěn na prodejích nahrávek, naruby a ani 14 let po založení služby Spotify čísla stále nedosahují dřívějších hodnot. Streamovací společnosti platí za přehrání skladeb jen zlomek ceny a většina těchto peněz – v závislosti na smluvních podmínkách jde až o 80 % – proudí přímo k nahrávacím společnostem. Umělcům tedy zůstává jen velmi malý díl už tak skromného koláče. Prodeje fyzických nosičů jsou na ústupu a ostatní zdroje příjmů, jako je merchandising, mohou uživit pouze nejznámější umělce s širokou fanouškovskou základnou.
Zvláště pro umělce střední „výkonnostní kategorie“ bylo léto obdobím, kdy tvořili většinu svých příjmů. S teplým počasím se pojí festivaly, které dobře platí a umělec může klidně vmáčknout větší počet koncertů do několika dní. Festivaly jsou navíc životně důležité pro nalézání nových fanoušků, kteří zde objevují dříve neznámé interprety a písně. A odtud již vede jen krátká cesta k nákupu fanouškovského trička a lístků na turné. Kvůli zrušeným festivalům a akcím tedy musí stovky tisíc umělců přemýšlet nad tím, jak zaplatí po zbytek roku své účty.
Asi neexistuje doba, kterou by bylo možné označit za vhodnou pro příchod globální pandemie. Jenže koronavirus přišel zrovna v době, kdy se zdálo, že se hudební průmysl konečně přizpůsobil éře streamování. Vždyť rok 2019 byl pátým rokem růstu v řadě a tři hlavní vydavatelství – Universal, Sony a Warner – nyní generují téměř $ 800,000 za hodinu pouze z hudebních streamovacích služeb. Jenže zatímco bohatí bohatnou, nezávislí trpí.
Příjem z koncertů vs. prodej hudby online
Covid-19 by mohl urychlit reformu hudebního průmyslu ve prospěch muzikantů. Hudebníci požádali Spotify, aby ztrojnásobila platby na pokrytí ztracených tržeb z koncertů, což by zvýšilo odměny pro umělce. Nicméně v současné době se jeví nepravděpodobné, že by jakákoli streamovací platforma nabídla dlouhodobě výrazně více – vždyť i Spotify bylo na začátku roku stále sotva ziskové a její soupeře, mezi které patří třeba Apple Music, lze klidně označit za ztrátové vůdce, kteří slouží k tomu, aby do svého ekosystému nalákali co největší množství uživatelů.
Reálnější se zdá být možnost, že pandemie podnítí diskuzi o nahrávacích smlouvách. Ačkoliv nástup streamovacích služeb změnil vazbu mezi prodejcem a nahrávací společností, charakter vztahu label–umělec se od 70. let téměř nezměnil. Tradiční nahrávací smlouvy jsou postaveny tak, že umělci jsou placeni na základě licenčních poplatků, pohybujících se kolem 15-20 %, a zbytek pokrývá marketing, výrobní náklady, vlastní zisk vydavatelství a další položky.
Některé vůdčí osobnosti průmyslu však přiznávají, že v době, kdy příjmy z nahrávacích licenčních poplatků dramaticky klesly, takto postavené smlouvy postupně zastarají a mnohým umělcům přímo brání v tom, aby ze svých nahrávek generovali skutečný příjem. Nezávislá vydavatelství se již delší dobu snaží o transparentnější, na míru šité, smlouvy s umělci. A nejspíš to bude právě Covid-19, který se všemi zatřese a ukáže, že je nutné na umělce brát zřetel.
Pandemie podnítí diskuzi o nahrávacích smlouvách
Podobně jako u sportu lze i v případě živé hudby předpokládat, že bude jednou z posledních povolených aktivit po ukončení lockdownu. Až se tak stane, bude hudební prostor až podivně čistý. V prvních několika měsících lze očekávat explozi nových nahrávek, které byly zpožděny vlivem pandemie nebo vznikaly v dobách, kdy byli umělci zavřeni doma.
V hudebním průmyslu stále dřímá bohatá kreativní energie, jak na úrovni nápadu, tak i samotné realizace. Zpočátku budou také umělci ve velkém rezervovat koncertní místa, která přežila lockdown, dá se však očekávat, že jich nebude mnoho.
Jednoho dne se Covid-19 stane minulostí a ozubená kola miliardového globálního průmyslu se znovu dají do pohybu. Koncertní sály a festivaly znovu otevřou své brány, umělci opráší své cestovní pasy a živá hudba se vrátí zpět ke svým fanouškům a posluchačům. Až ten den přijde, bude to o to sladší – ale v této přechodné době je nutné stavět na tom, co se všichni aktéři naučili. Pokud vše zvládnou dobře, z popela povstane průmysl, který odměňuje spravedlivě všechny, nejen své vyvolené.
Jaro je v plném proudu, léto se blíží a pod nebem se rozjíždí první le ...
Vánoce bez hudby? To snad nepřipadá v úvahu. Během adventu jsou vánočn ...
Stage plan je součástí rideru a dělí amatéry od profíků. Ušetří vám st ...
