Hudební obsah a estetika obalu musí souznít, říká cimbalista Dalibor Štrunc

Patří k nejuznávanějším hráčům na cimbál v Česku. Podílel se na vzniku desítek alb, vyučuje na brněnské konzervatoři a má zkušenosti nejen s hraním, ale i výrobou a distribucí hudby. A zejména o tom je náš rozhovor.

Na čem všem se při vydávání alba podílíte? Staráte se jen o hudební obsah, nebo organizujete i tvorbu bookletu a grafickou podobu nosiče?

Jsem výhradním autorem skladeb, zpěvák, cimbalista, kapelník, producent a vydavatel. Prostě srdce a hnací motor celého toho procesu. Proto mi záleží na každém, sebemenším komponentu, který utváří výsledný tvar. Vše k sobě patří a nic z toho nepovažuji za méně důležité. Věci musí do sebe zapadnout. Estetika a provedení obalu CD by měly harmonicky souznít s hudebním obsahem. Posluchač by měl mít právo užít si jejich celistvosti a pečlivosti. Opravdu všímaví lidé jistě ocení celkový dojem a váží si toho, že nepodceňujeme jejich vnímavost a že nejdeme takříkajíc lacinou, jednoduchou cestou.       

Narážíte přitom na problémy s realizací Vašich představ?

Při takto sofistikované a pro mě i emočně velmi náročné a dlouhodobé práci se samozřejmě vyskytuje celá řada překážek. Těžko bych všechny vypočítával. Začíná to prvním tónem a končí posledním písmenkem v bookletu, kterému třeba chybí čárka nad i. Důležité ale je, že ze svých chyb se člověk učí a spoustu z nich už dokáže zkušenostmi eliminovat. Neméně podstatný je výběr spolupracovníků. Zvukařem počínaje a výrobou konče.  

Jaký je Váš nejoblíbenější hudební formát – CD, vinyl nebo je Vám nejsympatičtější jednoduchost šíření hudby v digitálním formátu?

Z hlediska příjemného, teplejšího zvuku a prostoru pro grafiku je mi nejbližší vinyl. CD je zase praktičtější a dává možnost předat více slovních informací. Digitální formát je asi takzvaně hudbou budoucnosti, ale ztrácí se v něm prvek lidskosti a pocit, že máte v ruce něco, s čím se rád potěšíte.     

Na webových stránkách nabízíte ke koupi jak cédéčka, tak jednotlivé skladby. O co je větší zájem?

Větší zájem je naštěstí zatím stále o CD. Pramení to asi i z toho, že naši posluchači se rekrutují především z té střední generace, která je orientována z mnoha důvodů tímto směrem. Moudrý fanoušek, který si uvědomuje, co všechno je za vytvořením hudební nahrávky a kolik to stojí peněz, ví, že záleží na jeho podpoře, a hudbu v mp3 formátu si stáhne až po koupi CD. To je ovšem optimální stav.

Proč jste se rozhodl spolupracovat při vydání posledního alba Nepřestaň si malovat právě s AZCD?

Těch faktorů bylo více. Jednak jsem s první žádostí o určitý drobný pracovní úkon přišel na doporučení od svého známého a důležité pro mou důvěru bylo, že mi firma AZDC vyšla vstříc. Dávám přednost osobnímu, lidskému přístupu firmy k zákazníkovi s akcentem na nejvyšší možnou kvalitu produktu, který dělám. V tomto případě se všechno propojilo. V neposlední řadě pro mě v rámci tohoto jubilejního, desátého CD kapely Cimbal Classic bylo z mnoho důvodů důležité, že AZCD má sídlo v Brně.

Říkáte, že úplně nejbližší je Vám vinyl. Jak ho vnímáte po stránce hudební a sběratelské?

Je to z mnoha stránkách cenný artefakt a mám ho rád. Dýchá z něj příjemný zvuk, nostalgie, ale je tam i ten aspekt určité slavnostní procedury, která je potřebná k tomu, aby jehla dosedla na tančící gramofon. My jsme si s Cimbal Classikem tu radost dopřáli zatím jenom jednou. V roce 2010 nám na dvojelpíčku vyšlo vánoční album Betlém společně s Best Of výběrem. Z cenového, ale i prodejního hlediska je to ale přece jen náročná záležitost.

Cimbál je jedinečný nástroj. Omezuje Vás jeho charakterističnost, nebo je naopak tak výjimečný, že s ním chtějí zpestřit desku hudebníci všemožných žánrů?

Neomezuje – naopak. Cimbál má nezaměnitelnou barvu a širokou škálu výrazových možností, díky které se nejen poslední dobou stává zpestřením i v těch hudebních směrech a žánrech, kde to není zcela obvyklé. Cimbál má svůj prostor nejen ve folklóru a vážné hudbě, ale i ve folku, jazzu a jiných alternativních hudebních směrech, etnické hudbě, world  music a podobně. Sám jsem se jako interpret podílel na více než sedmdesáti kompaktních discích rozličných žánrů. Byli byste překvapeni, v kolika desítkách, možná stovkách filmů a seriálů naší i světové produkce se objevuje cimbál. Sám jsem měl to potěšení nahrávat filmovou hudbu takových hvězd, jakými bezesporu jsou Maurice Jarre, Alexandre Desplat, Jean-Michel Jarre, Milan Kymlička a jiní. Všichni byli cimbálem a jeho ojedinělým kouzlem očarováni.

Měl byste radu pro začínající hudebníky, jak se obecně v hudbě prosadit, aby mohli se svou hudbou uživit?

Já učím na brněnské konzervatoři a svým žákům dávám z vlastní zkušenosti zhruba tento návod. Buďte připravení na to, co Vás čeká v praxi. Jenom talent nestačí a je potřeba na sobě tvrdě pracovat. Velmi důležité je hledat a najít si svou vlastní nevyšlapanou cestu. Nový, neobsazený prostor, který by skýtal možnosti k uživení. Není to tak složité, jak by se mohlo zdát. Je potřeba věřit svým nápadům, dokázat si za nimi vytrvale jít, hledat originální řešení a nenechat se odradit drobnými neúspěchy. Mít na paměti, že máte-li nějaký sen, disponujete i potenciálem k jeho naplnění. To ostatní už přijde samo.